Dušan Slavětínský: O letadlech
Aero C-104
Zpět     Další letadla

Školní a cvičný letoun


Dvoumístný cvičný letoun vyráběný v minulosti v pražském Aeru má původ v prvním výrobku německé firmy Bücker Flugzeugbau z roku 1934, letounu Bü-131 Jungmann. Ten byl navržen A. Andersonem (švédského původu). Přestože letoun byl prvotinou firmy Bücker, stal se hned od začátku své existence velmi oblíbeným a prokázal, že je velmi zdařilou konstrukcí školního letounu. Vyráběl se ve velkém množství nejen pro německé civilní letecké školy, ale později i pro Luftwaffe. Vedle toho byl exportován do řady zemí a některé země jej vyráběly v licenci. Např. v Japonsku bylo postaveno více než 1000 letounů pro potřeby japonské armády. Vedle Japonska byl vyráběn také ve Španělsku a ve Švýcarsku.

V polovině 30-tých let bylo založeno letecké oddělení ve firmě Ringhoffer - Tatra ve Studénce. Pro rozběhnutí výroby a zaučení zaměstnanců zakoupila firma v roce 1935 licenci Bü-131. Pod vedením hlavního konstruktéra ing. Tomáše vzlétl první prototyp pod firemním označením Tatra T-131 v roce 1936. Bylo vyrobeno celkem 35 kusů T-131.



Po německé okupaci byla letecká výroba v Tatře zastavena, ale současně byla do pražského Aera zavedena  výroba  Bü-131D  jako válečná výroba pro potřeby Luftwaffe. Po válce pak pokračovala pro potřeby tehdejší ČSR pod označením C-4 (vyrobeno 20 kusů). O rok později byl nahrazen původně používaný motor Hirth HM 504 čs. motorem Walter Minor 4-III o výkonu (77 kW, 105k). Letoun byl označen C-104 a byl vyráběn až do roku 1949. Bylo vyrobeno celkem 260 ks. Letadla byla využívána jak v armádě, tak později i v aeroklubech.


C-104 byl dvouplošník s obdélníkovým, mírně šípovým křídlem (11°). Použitý profil křídla po celém rozpětí obou ploch byl NACA 3410.5. Nosníky křídla tvořily dřevěné na výšku postavené hranoly, odlehčené z obou stran frézovaným vybráním do tvaru I. Dřevěna kostra křídla byla potažena plátnem, křídlo nemělo torsní skříň, příhradový trup byl svařen z ocelových trubek a byl rovněž potažen plátnem. Sedadla za sebou byla otevřená, chráněna větrným štítkem. Z důvodu centráží se v jednomístném obsazení létalo ze zadního sedadla.

Letoun měl křidélka na horním i dolním křídle, neměl vztlakové klapky. Podvozek byl ostruhového typu a měl relativně malý rozchod a byl poměrně tvrdý. Původní Bü-131 začínal s výkonem motoru 60 kW (Hirth HM-60R, 80 k), pozdější Bü-131 D byl vybaven motorem 75 kW (Hirth HM-504, 90 k) a konečně čs. C-104 již měly 77kW (Walter Minor 4-III) . Všechny typy měly pevnou dřevěnou vrtuli.

V čs. aeroklubech byl využíván pro elementární výcvik, pro akrobatické létání a v jistém období i pro vleky větroňů. C-104 také sehrály malou epizodní roličku v aeroklubech v r. 1953, když posloužily pro nácvik vývrtek na dvojím řízení pro plachatře v období, kdy tehdejší masově provozovaný dvoumístný větroň LF 109 Pionýr měl vývrtky přechodně zakázány.

Jediný dnes letuschopný stroj výr. č. 237 s imatrikulací OK-RXE  je majetkem Leteckého muzea historického ústavu armády ČR a je provozován Leteckým sportovním centrem v Moravské Třebové.


Technická data (C-104)

Návrh: Bücker  Flugzeugbau  (1934) 
Rozpětí: 7,40 m 
Délka: 6,76 m 
Nosná plocha: 13,5 m²
Prázdná hmotnost: 390 kg 
Vzletová hmotmost: 680 kg 
Motor Walter Minor 4-III: 77,3 kW 
Maximální rychlost: 185 km/h 
Cestovní rychlost: 170 km/h 
Dolet: 650 km 
Dostup: 4300 m 
Uspořádání: Dvojplošník s dvěma otevřenými sedadly za sebou




Zpět     Další letadla
Poslední aktualizace 25.4.2010 23:30:23